Nech ten internet a užívej dovolené:)

Tady nejde o čas. A že bych se nemohla dočkat tvého hodnocení, to se říct nedá, kritiku nesu těžce:)

Ok, pošlu sovu.

Dnes by to bylo skutečně lámání přes koleno a to požitkáři nedělejí:)
Tak pátek?

Požitkářství se navíc nevztahuje jen na kus žvance. A hlavně ty dva pojmy jsou úplně v jiné rovině:)
Ale na bavorské klobásky mi zase nesahej:))

Texty už mám připravené:)

A zásadní dotaz – maso se špekem nebo bez?

Hodnota je relativní. Původně jsem uvažovala o jiném textu, ale je dost specifický (nevím, jestli by tě zaujal) a taky má asi přes dvacet „á čtyřek“:) Hodnotný je pro mě hlavně v osobní rovině.
Ten text, co jsem nabízela, je takový dívčí monolog. Obsahově se mě docela dotýká, ale v osobní rovině nikoliv. O nic extra hodnotného nejde. Kdyžtak to bude spíš takový malý dík nebo ještě spíš vyjádření toho, že se mi tvé čtení líbilo.
Pokud bys chtěl přečíst něco hodnotného, mohla bych ti přednášet Hraběte nebo něco ze současné poezie:)) ale to by se asi s úspěchem nesetkalo a ani bych si na to pravděpodobně netroufla.

Rozumím tomu, i když tyhle pocity nesdílím. Před cizím trápením jsem tak nějak bloklá a paradoxně se mě dotkne spíš menší bolístka, než nějaká krizová situace. Asi jde o nějakou obranu a někdy je to fajn, na druhou stranu se stejně cítím „ochuzená“.

Požadavky jsou následující: ponorný mixér (v nejhorším mohu dovést, když co nejdříve nahlásíš absenci), větší zepékací mísa/pekáč s víkem (v případě nouze lze místo víka použít libovolný kus nádobí, co jde strčit do trouby nebo alobal), větší hrnec na knedlíky, jeden pár šikovných rukou k pomoci, jedny chuťové buňky k odborné konzultaci při dochucování. Jinak asi nic extra nepotřebuju, ale to se takhle těžko předem odhaduje (jednou jsem dělala svíčkovou u kamaráda a ztroskotali jsme na tom, že nemá cedník, ale to člověka prostě nenapadně a šikovná kuchařinka si stejně nakonec poradí:).
A asi tě zklamu, ale dlouho jsem ji nedělala, takže si budu muset osvěžovat paměť u receptu... ale osobně se toho nebojím, skvělá byla již napoprvé:)
Jinak první etapa je krátká, druhá dlouhá.

Ď., potěšilo.

Ahoj,
v tomto případě jsme uvažovali stejně.
Tak to necháme na té šesté? Za předpokladu, že myslíš odpoledne:)

Ještě maličkost - nevím, jestli sis toho všiml, ale tvým hlasem v telefonu jsem byla dost zaskočená. A nemyslím hlas "60letého tuberáka, co vytáhne krabku denně", který ve skutečnosti nemáš. (Abych v tobě neprobouzela zbytečnou zvědavost - v tu chvíli bych přísahala, že mluvím s někým jiným, i když to jaksi není možné.)

Zvláštní, z mého pohledu je to přesně naopak.
Ta tvá reakce je docela roztomilá:) a chvála mě těší, překvapivě:)
Obranou na mě plýtvat nemusíš. Což je zase taková informace-neinformace, zase fakt jednoho k vlastnímu zpracování druhého.

Jé, to jsi měl říct rovnou po mé mylné reakci, docela bys mi to ulehčil, bez toho zbytečného odmítání:)) A to už jsem se cítila polichocena, že bys mě pohostil úhořem:(
Každopádně tento způsob odvděčení padne na mnohem úrodnější půdu.

„...tak jsem byl nucen přijít s nabídkou“ – nevím, do jaké míry to myslíš vážně, ale na to zase pozor. Radši třeba na chvíli působit jako nevychovanec (což by tedy tenhle případ navíc nebyl), než gesta činěná ze slušnosti.
Tvoje formulace mi zpětně přijde dvojznačná, ale to je jedno:) Ale vidíš, někdy někomu ukazuješ západ slunce a ten druhý vidí komáry, jindy poukazuješ na masáž a vidí v tom úhoře. Tentýž model.

Ta zkušenost byla ale nepěkné rýpnutí (tedy, jestli tě nepodezřívám zbytečně)

Něco malého pro nedělní potěšení, povím ti ještě něco o divoženkách:)

Tyhle bázlivé něžné dívky jsou neskutečně citlivé na doteky. Při vhodně zvoleném dotyku jim může tělem projet takový elektrický proud, že by stačil k osvětlení celého Starého města. A čím jemnější dotyk, tím lépe – alespoň ze začátku.
Ač to jen nerady přiznávají, ten vnitřní boj, kdy se ptají, zda přestat hlídat vlastní tělo i duši a odevzdat se muži a vzájemné blízkosti, se jim svým způsobem hodně líbí. Ten proces postupného podléhání a přímo moment podlehnutí jsou dokonce jedny z nejkrásnějších chvil v životě divoženek. Pak přestávají toužit po jemnosti a oddají se vášni. Užívají si svou ženskou (spíš dívčí) roli a touží, aby se jich muž zmocnil. Dokonce jde o situaci, kdy touží být vyloženě ovládány (mužností, živočišností a do jisté míry třeba i silou:) a užívají si to o to víc, že jinak ovládány být odmítají.
Po čase může přijít etapa, kdy si divoženka ráda hraje. Využívá svou vnímavost a citlivost k tomu, aby muže vydráždila a pak ho trochu trápí, nechává ho v očekávání. Případné protesty vedou akorát k jeho delšímu trápení a její nemalé potěše.
Tak jako si dřív hrála s mechem a všemi možnými poklady, co ukrývá její lesní domov, hraje si s tělem muže. A všechno je to tak krásně přirozené:)
A samozřejmě, druhý příběh má taky „happy end“, divoženka by přece muže zas příliš dlouho trápit nenechala. Hlavně to ani nechce:)

A smaž to, až půjdeš kolem:)

Možná máš s tou erotikou i trochu pravdu. Podstata divoženčí duše je v ženkosti, mladé, naivní a čisté... Jejich tělo rozechvívá strach a zároveň touha, se samozřejmou lehkostí vnímají každou maličkost a každý střípek svého snu a okamžitě zbystří nad sebemenší krásou kolem sebe... Dlouho se rozmýšlí, zdali se vzdají kontroly samy nad sebou a nechají tu kontrolu tomu, co vystřídá jejich dětské sny za ty dívčí a to je samozřejmě muž:) A když podlehnou, je to tak hluboce a opravdově, že to už se popisuje těžko. A pak si přejí, aby realita všedního života nezničila to kouzlo a dál... no, to už nevím:) Nesměješ se moc, viď že ne?:)

Neplodné období bylo očekáváno až později... Je to zvláštní, moje boje s realitou se stupňují a do toho fantazíruju, možná nějaký obranný mechanismus (a nebo hormony:)

„Pokud by to ale znamenalo emoční výtrysk slz a podobných věcí, tak toho mě prosím ušetři“ – to je hezké, tak tobě by nevadilo vystavit mě jámě lvové, ale hlavně, aby se tě to nějak nedotklo:)
Co se týče balvanu, mohl jsi vytušit, že tato informace patří do skupiny bloklých. Tady bych se nestavila na tenký led, ale na hladinu. Ani se nechci přivazovat k zemi a jít po holých faktech. Abych tě neunavovala planými abstrakty, tak jen jednu věc... v souvislosti s tímto přemýšlím nad balvany, které si člověk s sebou nese dobrovolně, protože ho zároveň drží někde, kde chce být (nebo alespoň si to myslí). Dnes jsem poprvé po letech měla pocit, že bych možná měla odvahu a sílu jít dál bez něj, což bylo vždy absolutně nemyslitelné... a to je už samo o sobě balvanovité.

Svědomí... ještě z jiného konce... pod tímto slovem si představuju kontrast mezi slovy (údajnými hodnotami a přesvědčeními) konkrétních lidí a skutečností (skutky).
Neříkám, že neuznávám původní význam, samozřejmě.

Zítra se půjdem se zvířetem „proběhnout“, kdyby se ti chtělo, můžeš se připojit – teda ne že bych čekala kladnou odpověď:))

Asi to není nejlépe zvolené slovo. Ale podstata zůstává.
Asi si představujeme divoženky trochu jinak... ty „moje“ mají skutečně citlivou dívčí duši, což s sebou nese i další specifika.
Schíza je spíš vyhodnocování téměř každé situace nejdřívě citem a vzápětí rozumem. Následuje boj „co je víc“ a jo, někdy je to pořádná schíza:) Kdybych si mohla vybrat, zvolila bych opačné pořadí. Jestli si myslíš, že jsem magor, tak máš pravdu:)

Ty si možná představuješ balvan jako obra o váze půl tuny. Pro mě je balvan i třeba tříkilový prcek. A tenhle technický rozdíl nemá žádný význam, v praxi mluvíme o tom samém. Ad absurdum si klidně představ, že ho nosím v kabelce... směšně, ale svým způsobem výstižnější.
On se ten balvan ale opravdu do těch mých zavazadel nevejde... Většinou čouhá ven a vyvolává takový ten pocit, kdy máš něco napsaného na čele. Občas se na chvíli schová, občas vyleze a převálcuje mě.

C se týče koupání, tak ti neporadím.. Po návštěvě Podolí bych asi volila špínu, ale hlavně co nejméně lidí, což je tedy asi problém skoro všude. S tou hygienou nebuď citlivka, to je problém spíš pro ženy, jinak stačí dát doma sprchu.
V druhém doma mám za humny několik rybníků... takže případné koupání volím spíš tam.

Přednášku u prostydlých vaječnících a močových cestách si můžeš odpustit:)
V mé terminologii plavat znamená dát si dva tři bazény:)) a jít si spálit ramena na sluníčko, což teda praktikuju asi tak třikrát do roka. Se svou kondičkou a vztahem ke sportu dávám přednost dětským brouzdalištím (problém je řev a někdy i konverzace chtivá dívka, oslovující mě „paní“).